Vítej doma Bailey!
Už je to více jak rok, co jsem přemýšlela o pořízení druhého pejska... Jak se ale dalo předpokládat, než se narodilo moje druhé dokonalé štěně, musela jsem si nějakou dobu počkat. Minulý rok jsem na začátku podzimu úplně náhodou narazila na bordeří modrookou blue merle fenečku, které majitelé zrušili rezervaci. S mamčou jsme ji opravdu chtěli, ale věděli jsme, že nebyla ta správná doba. Před sebou jsem měla maturitu a další věci kolem. Od té doby jsem byla rozhodnutá, že pokud si pořídím dalšího psa, bude to rozhodně blue merle holčička.
Po novém roce jsem neustále hledala plánované vrhy s předpokladem pro merle barvu. Také jsem se snažila najít vrhy spíše výstavní linie, protože Alvinek je spíše sportovní typ bordery a na výstavách jsme nikdy nebyli příliš úspěšní. Měla jsem i pár rezervací, ale většinou mě žádné ze štěňat nezaujalo nebo se narodili pouze kluci. Dokonce jsem měla v plánu vzít si štěňátko od známé holčiny ze Slovinska, ale to bohužel také nevyšlo. Maturita se blížila a já si dala štěně jako motivaci. To nebyla moc rozumná věc, jelikož jsem se nestresovala jen s tím, jestli vůbec odmaturuji, ale snad ještě víc jestli se konečně narodí má fenečka :D
V den maturitních zkoušek jsem narazila na chovatelskou stanici Larato, která měla vrh po výstavních rodičích. 5 štěňátek a z toho 3 blue merle fenky. Hned na první pohled jsem se zamilovala do první nejsvětlejší holčičky, přesně takové, jak jsem si ji představovala. Hned jsem paní chovatelku zkoušela kontaktovat a doufala, že už mě nečeká další zklamání... Po pár hodinách jsem dostala odpověď s tím, že rezervaci na fenečku předešlý den zájemci zrušili a je tedy volná. Na nic jsem nečekala a už si domlouvala den návštěvy. Následující týden jsme se na naše nové miminko jeli podívat až do Děčína. Všechna štěňátka, jak už to bývá, byla úžasná. Stejně tak i paní chovatelka, která nám poskytla veškeré informace o rodičích a celém vrhu. Už stačilo jen zaplatit zálohu a já se vracela domů s největším pocitem štěstí za poslední dobu (ano, překonalo to i úspěšně zakončenou maturitu :D).
Nevím zda to byl prostě osud, anebo jen náhoda. S mojí mamkou jsme už dříve říkali, že pokud budeme mít druhého psa, bude se jmenovat Bailey (trochu inspirace z filmu "Psí poslání" :)). Když nám byla oznámena všechna jména štěňat, které předem vybírala chovatelka s dcerou, naše holčička dostala jméno Bailey. Tak co myslíte, jen to pouze náhoda? Mezitím, co štěňátka rostla jako z vody, jsem se na Bailey byla ještě jednou podívat. V tu dobu jim byl čerstvě měsíc a my je vzali poprvé ven. Byl to úžasný zážitek, vidět ty malé chlupaté kuličky, jak všechno s rezervou zkoumají, aby je náhodou třeba pampeliška nekousla.
Dva měsíce ubíhaly pomalu. Potom ale konečně nastal ten den, kdy jsme si pro naši novou členku smečky mohli přijet. Cestu autem i první dny zvládala jako profík, jen Alvinek nebyl ze začátku moc nadšený. Pořád čekal, kdy jako toho malého blázna vrátíme zpátky. Bailey si chtěla hrát, ale on dělal nedostupného a většinu času jí ignoroval. Začínala jsem se bát, že si na sebe nikdy nezvyknou. Asi až po dvou týdnech se postupně měnilo vše k lepšímu a Alvinek ji přijal do naší smečky. Teď už spolu vesele dovádí, až mám občas strach, že se navzájem sežerou :D
Tak tedy dost častá otázka... Dva psy, ano nebo ne? Za mě rozhodně ANO! Ani bych nevěřila, jak dokáže mladší pes odkoukat věci od toho staršího. Samozřejmě jsou to občas i kraviny, které naopak nechci aby Bailey také uměla :D I tak ale převažuje to dobré a Bailey se na svůj věk chová velmi dospěle. Možná je to i tím, že je fena. Vidím mezi nimi opravdu velký rozdíl. Máme před sebou hodně práce, ale věřím, že to spolu všichni zvládneme.